Léčivé rostliny sbíráme výhradně na čistých místech daleko od průmyslových oblastí, závodů, které svými zplodinami znečišťují okolní vegetaci. Nesbíráme byliny podél výpadových silnic nejméně od vzdálenosti 200 metrů, podél železničních tratí a prašných cest, na březích znečištěných vodních toků, na rumištích, a na skládkách. Nesbíráme na plochách čerstvě pohnojených chlévskou mrvou nebo práškovými hnojivy. Nesbíráme rovněž z keřů a stromů napadených škůdci, ale ani z takových, které mají větší množství degenerovaných nebo poškozených listů. Podobně se vyhýbáme porostům bylin, které mají pokroucené nebo mozaikové listy, prorostlé květy nebo jiné odchylky od normálního vzhledu. Pokud sbíráme kůru, pupeny či mízu stromů, můžeme tak činit jen s povolením lesní správy. A to, že je sběr v přírodních rezervacích a na chráněných územích zakázán, snad již nemusím připomínat. Nakonec ještě nesmíme zapomenout, že po našem odchodu musí na každém stanovišti zůstat část rostlin důležitých pro další rozmnožování.
Doba a způsob sběru bylinek
Nadzemní části rostlin sbíráme za suchého počasí po oschnutí ranní rosy až do pozdního odpoledne, než začnou opět vlhnout. Podzemní části vykopáváme z vlhké půdy, aby se daly snadno a bez poškození vyjmout. Sběr provádíme ručně, nebo mechanicky za použití hřebene, srpu, kosy, nůžek a na podzemní části rostlin rýče, rycí vidle nebo motyčka. Při ručním trhání pracujeme raději v rukavicích, neboť lidé citliví vůči silicím, obsaženým v některých rostlinách by mohli být postiženi vyrážkou. Sbíráme pouze předepsanou část rostliny, bez příměsi plevele, trávy, hlíny. Raději tedy pomaleji a pečlivě. Musíme mít přitom na paměti, že sbíráme rostliny k léčení a při sběru si počínáme zodpovědně. Natrhanou léčivku nikdy nepěchujeme, ale květy sypeme volně do papírových sáčků, nať do igelitových sáčků, v nichž by neměla zůstat dlouho, aby se nezapařila a neztratila původní barvu a účinné látky. Nasbírané sáčky rovněž nenecháváme ležet na s slunci.
Jaké bylinky se sbírají?
Květy: bez černý, divizna, heřmánek, hloh, hluchavka, jírovec, lípa, podběl, proskurník, prvosenka, řebříček,sedmikráska, tužebník, vřes
Kvetoucí nať: benedikt, buřina, čekanka, dobromysl, kakost, kokoška, komonice, kontryhel, kopřiva, levandule, mateřídouška, pelyněk, rdesno, řebříček, světlík, třezalka, turan, violka, vřes, zeměžluč
Nať před rozkvětem: jablečník, majoránka, máta peprná, meduňka, řepík, tužebník, vlaštovičník
Listy: aloe, bez černý, borůvka, bříza, celer, hloh, jabloň, jahodník, jitrocel, meruzalka, ořešák, podběl, proskurník, smatanka, šalvěj
Plody: bez černý, borůvka, citroník, fenykl, hloh, hrách, chmel, jabloň, jalovec, kmín, kopr, meruzalka, oves, řešetlák
Oplodí: ořešák
Semena: celer, čočka, hrách, jírovec, len, pískavice
Odenek: andělika, lékořice, mochna, oman, prvosenka, puškvorec
Hlízy: brambor, cibule, česnek
Kořen: čekanka, hořec, jehlice, kostival, kozlík, křen, proskurník, smetanka, tužebník
Lodyha: přeslička
Kůra: dub, jírovec, řešetlák, vrba
Listové pupeny: bříza
Vegetační vrcholky: borovice, jmelí, dub
Šťáva a míza: bříza, vlaštovičník
Pyl: borovice
Sušení bylinek
Natrhané byliny sušíme teplem přírodním nebo umělým, kořeny sušíme na slunci a pak uměle dosoušíme. Silnější kořeny doporučuji podélně rozpůlit, aby rychleji prosychaly a neplesnivěly. Květy a nať rozprostíráme v tenké vrstvě na suchém stinném místě, kořeny a delší lodyhy zavěšujeme na tenké provázky nebo nerezavějící dráty. Pro přirozené sušení jsou nejvhodnější podstřešní prostory, prosklené verandy, suché kůlny, kde přiměřeně proudí vzduch. Nežádoucí je přílišný průvan, sušíme li venku, na noc nezapomeneme byliny uklidit, aby nenavlhly. Platí pravidlo, že čím rychleji se bylina usuší, tím kvalitnější je. Správně sušená má mít původní barvu, jinak zbarvená , zahnědlá, zčernalá nebo dokonce plesnivá není k potřebě. Optimální teplota sušení je u květů 4-6 dní, u natě 8-14 dní, u kořene 3-8 týdnů. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 40°C.
Skladování: Byliny se nejlépe ukládají do suchých skleněných lahví - každý druh samostatně, a po naplnění se ováží celofánem a utěsní gumou. Stejnou službu udělají i papírové sáčky, či dobře těsnící papírové krabice. Láhve nebo sáčky nezapomeneme popsat, a označit datem sběru, pak uložíme na suchém a temném místě.
Pokud nevěnujeme dostatečnou pozornost bylinám jak při sběru, sušení či skladování, můžeme se se sklizní rozloučit a s použitím rovněž. Špatně sbírané, sušené a uskladněné byliny zvětrají, léčivé účinky vyprchají a může dojít ke tvorbě plísní, jež vytvářejí toxiny - jedovaté látky.